Po skončení divadelního představení se sluncem v hlavní roli, začala aktivnější část dne. Zrcadlovku a stativ schovat auta, ohřát zkřehlé prsty, dojíst zbytky z domova a nasoukat se do sportovního oblečení. Z fotovybavení stačí na batoh připnout brašničku se Sony RX100 a polarizačním filtrem a jde se na věc. Běhací část jsem popsal už v samostatném článku jak se fotí a běhá v dolomitech.
Nebeská křižovatka dolomitská
Čeká nás celkem 15 km okruh v lehkém tempu s příjemným převýšením. Naštěstí jsou i kolegové běžci téměř bez dechu z panoramat, takže je čas i na krajinářskou fotografii. Díky časnému startu nám přejí světelné podmínky a užíváme si zlatou hodinku se vším všudy. Nejdříve jsem fotoaparát neustále vytahoval z pouzdra, ale nakonec jsem zjistil, že rychlejší a efektivnější bude běžet přímo s ním v ruce. Díky kompaktnosti RX 100 s tím nebyl žádný problém.
Nespí! Fotí!
Časný start má více výhod než jen dokonalé světlo. Hlavně jste v horách téměř sami. Zvláště v lokalitě, jakou je oblast Tre Cime můžete očekávat davy lidí a s tím spojenou velkou míru frustrace či následných retuší. Díky tomu, jak fotogenickou oblastí jsou Dolomity, nebyl problém ani s koncem zlaté hodinky fotit zajímavé scenérie. Na podzim je v oblasti dostatek jezer, flory či fauny na oživení snímků.
Alpská flora
Sladké hořce
Alpský havran
Dolomitské odrazy
Zajímavé na celé akci bylo to, že ačkoliv naším hlavním cílem byly “papírově” Tre Cime, dominanta Dolomit, k jejich focení jsme se prakticky nedostali. A to hned ze dvou důvodů:
- světlo – slunce se nacházelo přímo vedle krajní levé věže a nepůsobilo to dobře.
- lidé – konkrétně davy lidí všude kolem. Z parkoviště sem již proudily stovky turistů usilující o fotku dominanty.
Čekat na západ slunce jsme z důvodu napjatého itineráře nemohli a tak jsem se spokojil jen s fotkou údolí, které mne naprosto fascinovalo. Jeho barevnost a malebnost snoubící se s majestátností mne opravdu dostala a nemohl jsem se odtrhnout.
Valle della Rienza
Po doběhu na parkoviště se nám ještě otevřel pohled na údolí, které jsme ráno fotili ještě zahalené do mlhy.
Údolí bez mlhy
Už takto to byl dokonalý den ze sportovního i fotografického pohledu. Ale to jsme ještě nevěděli, že nás čeká zákusek!
