Jak jsem se dostal k páření ledňáčků?

Páření ledňáčků nebylo něco, co jsem roky plánoval fotit. Původně mi stačilo ledňáčky jen vidět a trochu se k nim přiblížit. Na jaře jsem si dal hledání a fotografování ledňáčků jako primární cíl. V okolí rybníka Neratov jsem nakonec neuspěl a vydal se hledat nové lokality. Teoretická příprava se vyplatila. Jednou si tak jedu na kole přes most pod naším domem, když tu uslyším typické písknutí.



Obratem parkuji kolo v garáži, beru rychle jen do ruky fotovýbavu a doslova běžím k řece. Tam se zastavuji, vydýchávám a pomalu opatrně procházím za zarostlým břehem. Najednou se mi zdá, že na protějším břehu něco barevného vidím. A to dokonce dvojmo. Využívám 200mm s 1,4x konvertorem a fotím podezřelé místo. Po přiblížení se nestačím divit.

Páreček ledňáčků říčních Fotograf Lukáš Budínský

Páreček ledňáčků v momentě, kdy jsem je poprvé spatřil

Ano jsou tu! A dokonce páreček. Několik dalších minut ležím bez dechu a sleduji, co se bude dít. Bohužel nic, jen se setmělo. Při nejbližší příležitosti jsem sbalil plnou výbavu včetně stativu a maskovacího stanu. Opatrně jsem si rozdělal na břehu pozorovatelnu, připevnil to nejdelší sklo na stativ a čekal. Chvíli trvalo, než se okolí uklidnilo, ale po dvaceti minutách se nedaleko usadil ledňáček na větvi a vyhlížel rybku.

Číhající ledňáček říční Fotograf Lukáš Budínský

Ledňáček říční vyhlížející rybku na větvi nad řekou

Už v tu chvíli jsem se bál i nadechnout. Po pár nekonečných minutách ho zaujalo něco na protějším břehu a s písknutím tam přeletěl. Když jsem postranním okénkem uviděl, co ho zaujalo, málem jsem spadl ze židličky i s foťákem. Na větvi tam seděla samička a on se k ní pomalu přibližoval. Já jsem stejně pomalu, bez dechu, pokrčen a v křeči začal otáčet celý svůj stan. I se stativem a židličkou. Jak jsem to dokázal bezhlučně netuším. Ale spíš to přičítám zaujetí našeho párečku. Půl minuty po té, co jsem se otočil došlo na samotné páření ledňáčků. Nemá cenu to popisovat slovy, když jsem měl po ruce foťák:

Páření ledňáčků říčních začíná. Fotograf Lukáš Budínský

Páření ledňáčků právě začíná

 

Páření ledňáčků říčních Fotograf Lukáš Budínský

Páření ledňáčků v plném proudu.

 

Páření ledňáčků říčních právě skončilo. Fotograf Lukáš Budínský

A je hotovo. Sameček s hlasitým písknutím odlétá někam do dáli.

 

Jak dlouho takové páření ledňáčků trvá? Pocitově jsem tam seděl a kochal se snad hodinu. A v reálu podle EXIFu? 8 vteřin! Ano 8 vteřin od příletu samečka až po jeho odlet.

A to jsem netušil, že mne čeká ještě jedno divadlo. 20 minut po ledňáčcích jsem zahlédl periferně přistát něco velkého na řece. Kouknu okénkem a 20 metrů ode mne je v řece krásný černý čáp.

Čáp černý v řece Fotograf Lukáš Budínský

Čáp černý se rozhlíží po příletu na řeku

 

Několik okamžiků mi trvá natočení mého stanoviště do jeho směru. Sice mi v pohledu brání nějaký naplavený nepořádek, ale nebudu si přeci stěžovat. Čáp černý, netušíc mou přítomnost, se dal do desetiminutové náruživé koupele. Moje děti ve vaně s pěnou jsou proti němu spořádaní svatoušci. Zacákal si tam pořádně, žádné pírko nevynechal.

Čáp černý koupající se v řece Fotograf Lukáš Budínský

Čáp černý koupající se v řece Senici

 

Tím bylo mé pátrání po ledňáčcích ukončeno. S trochou smutku jsem věděl, že tenhle zážitek už jen tak nepřekonám. A navíc začala sezóna sportovní trail running fotografie. Tak jsem nechal ledňáčky být. Sen se mi splnil a zaslouží si trochu klidu na mladé ne? Na dokonalejší fotografie bych potřeboval jednak delší sklo a hlavně řádově víc času.