Já a ledňáček
Ledňáček, neboli náš létající drahokam, byl pro mne vždy jen mýtický pták žijící jen v pohádkách. Měl jsem sen, že jej jednou uvidím. To, že bych jej mohl fotografovat, se mi ani nesnilo. Tento rok na jaře jsem si nicméně uvědomil, že sám ke mně nepřiletí. Štěstí musí jít člověk trochu naproti. Začal jsem studovat jejich chování, vytipoval si s pomocí specializovaných serverů možné lokality a začal je objíždět.
A když není ledňáček, vezmeme za vděk alespoň Volavkou popelavou
V únoru a březnu nic. Všude v okolí se množila pozorování a já neslyšel ani pověstné pípnutí. Až jednou mne napadlo stavit se cestou z práce u rybníka Neratov. Už při vystoupení z auta jsem zaslechl ono charakteristické písknutí. V tu chvíli jsem měl husí kůži po celém těle. Je TU!
Ledňáček u rybníka Neratov
Rybník Neratov je přírodní památka u Valašské Polanky, která je chráněna pro svá významná vodní a mokřadní společenstva s bohatým výskytem ohrožených druhů obojživelníků a bezobratlých. Jezdím tam často fotografovat vážky a tak jsem rychle přišel k místu, kde je chráněný výhled na zalesněný svah nad rybníkem.
V ruce jsem měl canon 70D s 70-200L F4. Usadil jsem se a rozhlížel. Díky špatnému zraku jsem neviděl nic. Přiložil jsem tedy foťák k oku a na maximální přiblížení skenoval větve. Když tu náhle:
Najděte ledňáčka …
Ano, seděl tam. Nejen, že jsem ledňáčka poprvé spatřil, ale měl jsem ho i vyfoceného. Ano, hodně daleko, fotograficky nepoužitelného, ale byl tam. Sen se mi v tu chvíli splnil. Nicméně znáte to. Jakmile něco máte, získáte chuť mít víc. Po téměř hodině sezení se ledňáček k mé smůle nepohnul. Vydal jsem se tedy k němu blíže. Přes veškerou snahu o nenápadnost jsem však zaslechl jen pípnutí a zmizel kdesi za hrází rybníka.
Další návštěvy u ledňáčka
Při první příležitosti jsem se za ledňáčkem vrátil. Sedl jsem si na své oblíbené místo a než jsem stihl sundat krytku z objektivu, tak přiletěl. Přímo přede mne. 3 metry ode mne byla krásná větévka nad vodou. Sedl tam, pozoroval vodu. Takové dilema jsem už dlouho neměl. Vyplaším ho, když zvednu foťák k oku? Přijdu o možnost ho pozorovat? Nebo si mne nevšimne a já budu mít nádhernou fotku. Zvolil jsem pozorování a vyplatilo se.
Po pěti minutách se vrhl kolmo do vody a vylovil rybu. Sedl si zpátky na větev a spolkl ji. 3 metry přede mnou. Já s foťákem v ruce. Už jsem to nevydržel a zvedal pomalinku foťák k oku. Jenže ty L teleobjektivy se svojí bílou barvou… Ihned mávl křídly a já jsem měl čas zachytit jen tuto velmi nedokonalou fotku.
Ledňáček v letu – nepovedené foto od boku. Zážitek však zůstal
Ale co naplat. Zážitek mi už nikdo nevezme. Viděl jsem víc, než naprostá většina lidí.
Nová výbava na lov ledňáčka
Poznal jsem, že maskování není jen pro lovce. I foto-lovy potřebují kvalitní přípravu a materiál. Tak jsem si pořídil maskovaný foto stan. A protože mi přišlo 200 mm oprávněně dost krátkých, přidal jsem ještě canon 1,4x telekonvertor. Patřičně vybaven jsem natěšeně zamířil k rybníku, posadil se do stanu i se stativem na malou rybářskou židličku. Namířil dlouhé sklo na větvičku, kde mi před tím tak krásně pózoval. A čekal. A čekal, čekal. A nedočkal se. Dvě hodiny jsem tam vydržel a neslyšel ani písknutí. To se opakovalo třikrát, než jsem Neratov vyřadil a začal hledat novou lokalitu.
Ledňáček čekající na mne v nové lokalitě
A o tom, jak se vyplácí nevzdávat se příliš snadno zase někdy příště…
