LH24 pohledem fotografa

Fotografie z ročníků LH24 2016 a LH24 2017 najdete nově na galerii fotografií ze závodů raceshots.cz
článek je v aktuálnější podobě na patřičném místě -> Adidas LH24 2015 očima fotografa na Sportovní fotografie

---

Rozhodnutí jít fotit extrémní závod Adidas 24 hodin na Lysé Hoře ve mně zrálo hodně dlouho. Těch důvodů pro bylo hodně

• můj osobní obdiv všem, kteří se toho šílenství zúčastní,
• dostatek prostoru pro experimenty a test mého vybavení, včetně nového blesku,
• potřeba vlastního pohybu, když už sám běhat delší čas nemůžu,
• možnost aktivnější spolupráce s pořadateli a plán fotit letos vícero sportovních akcí

Kdo si myslí, že focení v těchto podmínkách je procházka růžovou zahradou, třeba změní názor.

Příprava a výbava

Když už jsem byl rozhodnutý a byl zařízený rodinný “opušťák”, zbývalo pár věcí naplánovat a zařídit. V první řadě reagovat na předpověď počasí.

Jak už to tak bývá, předpověď byla pěkně vypečená. Hromada nového sněhu, ostrý vítr, námraza a oblačnost. Zapomenout jsem tedy mohl na noční fotky z vrcholu a zajímavé výhledy na zástupy běžců. Naopak jsem musel rychle vyřešit zajištění techniky proti vlhkosti. Pořídil jsem si tedy levnější pláštěnku na zrcadlovku, což jak se ukázalo později, nebyla zrovna výhra. Ze své sbírky batohů jsem nakonec vybral skialpový speciál BCA Stash ALP 40, který jediný mohl unést všechnu výbavu, jednoduše se do něj leze zády a 100% zajistí ochranu proti sněhu. Jako bonus se do pouzdra na sondu a násadu lopaty dal krásně zasunout stativ.

Nakonec seznam potřebných věcí překonal hranici, kdy bylo vhodné si založit tabulku. Možná tam najdete pár zajímavých tipů.

Focení na Lysé Hoře

Vzhledem k informacím od organizátorů, že příjezd k Sepetné bude uzavřen, jsem se rozhodl zaparkovat raději již v Ostravici a vydat se do prostoru závodu po svých. Jsou to 2 km pěšky do kopce a hlavním cílem bylo se příliš nezpotit. Na rozdíl od závodníků si totiž neudržím tělesné teplo pohybem a budu muset dlouho postávat při focení. To by spolu se zimou a větrem byla velmi nepříjemná kombinace. V pohodovém tempu přicházím k hotelu Sepetná, kde je již závod v plném proudu (přijel jsem až v před 15. hodinou) a plynule míjím kvalitní zázemí a vycházím v protisměru po trase závodu. Mým cílem totiž nebylo fotit v pohodě zázemí s cílovou rovinkou, ale dostat se do terénu a k nějaké akci.

V prvním náznaku terénu vyndávám foťák, schovávám se pod stříšku a pořizuji několik prvních fotek. Díky podmínkám a pozdější hodině je jasné, že fotit bez blesku bude zcela zbytečná snaha. Rozdělávám stativ, montuji na něj blesk s rozptylkou a stavím jej tak, abych nebleskal závodníkům do očí. Vzhledem k tomu, že fotím seběhy, tak poslední co bych rád bylo jejich přímé oslnění s rizikem následného pádu.

Nejdříve beru svůj oblíbený teleobjektiv Canon 70-200mm F/4 L. Ten mám rád z několika důvodů

• je utěsněný proti prachu a vlhkosti,
• je kvalitně vyrobený a určen do náročnějších podmínek,
• výborně, přesně a rychle ostří,
• 10 cm dlouhá sluneční clona spolehlivě zamezí usedání sněhu na čočku

Pro nasvícení používám svůj blesk Canon 430 ex II, který mne přivádí ke zcela novým možnostem záběrů. V kombinaci se 70D ho je totiž možné odpalovat dálkově. Kdyby byl přimontovaný na foťáku, tak bych na Lysou ani nemusel jezdit. Proč je výhodné jej odmontovat?

• blesk ze předu by oslepoval závodníky
• fotografie by s ním byly ploché, obličeje bez stínů
• leskly by se zpocené obličeje
• oblečení a batohy závodníků jsou plné bezpečnostních odrazek, reflexních ploch a švů. Při svícení ze předu se všechny odráží do fotoaparátu. Výsledné fotky by byly jen svíticí proužky oblečení

Po chvíli jsem se dostal do otevřeného místa, kde byla nádherná námraza a ještě poslední zbytky světla. Co nejvíce jsem snížil výkon blesku, aby vyniklo pozadí a podmínky závodu.

Otevřené místo mělo také jednu nevýhodu – silný vítr nesoucí námrazu. Ta se začínala usazovat nejen na objektivu, ale hlavně na těle foťáku, které rozhodně není nijak významně utěsněno. Tady jsem začal zápolit s pláštěnkou. Koupil jsem v rychlosti Elemetrix a nebyla to dobrá volba. Né, že by nechránila foťák, ale zásadní problém byl v manipulaci s ním. Hlavně neumožňuje fotit přes hledáček a focení sportu přes displej je opravdu krajní možnost. Dál je problém s ručním ostřením a zoomováním, kdy na ovládací kroužky nelze efektivně dosáhnout ani zvenku, ani zevnitř. Posledním nešvarem je odpalování externího blesku. Ten je ovládán bleskem na těle fotoaparátu a světlo rozptýlené pláštěnkou mnohdy na čidlo blesku nedoputovalo. Ztratil jsem tedy přes 15 minut laborováním, až jsem na to rezignoval a hodlal prověřit techniku opravdovým extrémem.

Pokračoval jsem dále proti směru závodu výš na Lysou Horu. Přišla už úplná tma a s ní výměna objektivu. Širokoúhlá Sigma 18-35 mm ART má výhodu super konstantní světelnosti 1.8 a parádní kresby, pokud se podaří vhodně zaostřit. Měl jsem v hlavě hodně nápadů na snímky, ale v praxi se jejich realizace ukázala náročnější. Nutně bych totiž potřeboval jednoho člověka k sobě na pomoc. Sám jsem již nezvládal zároveň osvětlovat scénu, nastavovat foťák, ostřit, odpalovat blesk a foťák za stálé kontroly výsledků expozice. To vše za sílícího sněžení, které mi obalilo celý foťák i objektiv a větru, který mi spolehlivě odstraňoval všechny pomůcky na připevnění světla.

Co se osvětlení týče, použil jsem čínskou extrémně výkonnou čelovku. Ta svítila parádně, ale má pro focení moc úzký kužel. Tak jsem na ni operativně připevnil softbox z blesku a výsledek předčil má očekávání co se měkkosti a výkonu světla týče. Kdyby byl někdo k podržení tohoto světla – to by byly pane fotky. Nejlépe to shrnul jeden běžec, který mne viděl, jak se snažím jednou rukou svítit a druhou rukou držím dálkovou spoušť foťáku, roztažený do šířky 2m. Jeho slova: “Ty vole, to je kšeft” rozhodně nevyzněla do prázdna. Musel jsem se zasmát, když jsem si uvědomil, že to říká člověk, který se v těchto podmínkách dobrovolně rozhodl běhat 24 hodin Lysou Horu a dolů. Jsem přesvědčen, že máme společného víc než si myslel.

Relativně brzy se objevil problém s objektivem. Pod nánosem sněhu mi totiž zamrzlo manuální ostření a na automatické se v té tmě nedalo spolehnout. Zabalil jsem tedy výbavičku a vydal se na cestu zpátky. Na vrchol Lysé nebylo nutné vycházet, protože podmínky na focení tam byly ještě spíše horší než dole. Ještě mi to nedalo a zastavil jsem se v lese, kde sněžilo trochu méně a zkoušel fotit “světlušky prolétávající lesem”.

V lese sněžilo trochu méně, tak jsem se pustil do experimentů. Ty ale netrvaly dlouho a po deseti minutách jsem zcela dofotil. Nevšiml jsem si zamrzlé pojistky na stativové destičce a po jedné méně šetrné úpravě kompozice se celá moje fotosestava sice ladně, ale nekompromisně sesunula ze stativu na zem. Naštěstí to bylo do čerstvého sněhu mimo kořeny a kameny, nicméně jsem neměl odvahu zkoušet funkčnost foťáku a objektivu obaleného sněhem na místě. Tak jsem je oba jen otřel od sněhu, vložil do batohu a “těšil” se domů na zjišťování škod.

Zbývalo tedy sejít dolů do Ostravice. Ještě jsem byl na Sepetné kontrolován na povinnou výbavu. Stačilo se však otočit a ukázat můj plný 40 litrový batoh se stativem a byl jsem propuštěn Z auta jsem shrnul 10 cm čerstvého sněhu, nastartoval a do dětských sedaček rozprostřel fotovýbavu zabalenou do dek na uschnutí. Hurá domů.

Oblečení

Pro focení akce tohoto charakteru rozhodně doporučuji nepodceňovat oblečení. Nelze postupovat ani jedním extrémem. Obléci se na lehko jako závodníci je nebezpečné, protože vám sice bude příjemně do kopce, ale jakmile zastavíte na focení, tak promrznete na kost. Nabalit se do peří a lyžařské kombinézy je také nešikovné, protože na ten kopec je potřeba se nějak po vlastních dostat. A zborceným potem vám při zastavení po chvíli ani peří nepomůže. Dál je potřeba mít nepromokavé, ale prodyšné věci. Bund je nekonečný výběr, ale kalhoty bývají problém. Já jsem vsadil na své skialpové Direct Alpine Couloir, které jsou parádně prodyšné, ale na patřičných místech nepromokavé a zateplené. U focení se třeba klečení rozhodně nevyhnu. Občas je potřeba si i lehnout…

Já jsem začal oblečený do merino spodních věcí, lehkého roláku s goretexovou bundou a teplejším šátkem na hlavě. To mi na pár hodin vystačilo. Na místě, kde byla otevřená krajina jsem si oblékl pod gtx bundu primaloftovou zateplovačku on inov-8, která se spolehlivě postarala o teplo. Před sestupem jsem si ještě na krk hodil jeden merino šátek, vyměnil šátek na hlavě za windstopperovou čepici. Musím říct, že jsem ani jednou nepocítil chlad nebo jiný ne-komfort.

Několik postřehů a tipů

• Externí blesk je opravdu nepostradatelný pomocník
• Nutně potřebuji nějakou použitelnou pláštěnku na zrcadlovku do extrémních podmínek
• Okruhový závod je na focení parádní – je dostatek času zkoušet různé věci a závodníci vám mezitím nikam neutečou
• Závodníci na takto těžkých závodech jsou velmi vděční za kvalitní fotografie
• “Odpad” z fotek je velmi vysoký (mimo záblesk, úlek z blesku v obličeji). Chce to cvik jako cokoliv jiného
• Při nočním focení je problém s různým výkonem čelovek závodníků (najít správnou expozici nelze, jen experimentovat)

Závěr?

Jistě se ptáte, jak dopadla fototechnika. Přežila to! Ani mráz, ani námraza a dokonce ani pád z 1,5 metru na zem se na funkčnosti nepodepsal. Neznamená to, že bych to chtěl pokoušet znovu. Focení samo bylo o sobě bylo fajn a přičichl jsem k závodní atmosféře (naštěstí ne k samotným závodníkům). Jejich energie a nadšení je obrovsky nakažlivé.

Takže všem účastníkům gratuluji k jejich výkonům a zasloužíte si obdiv. Pokusím se dorazit i příště a třeba vyjde nějaká fotografie i na vás. A snad v lepším provedení s rokem zkušeností navíc! Budu se těšit.