Nízké Tatry na jednu noc a den

V půli července se naskytla možnost vyrazit na otočku do hor na fotografování závodu Nízkotatranská Stíhačka. Vzhledem k tomu, že to byla má letošní cesta do hor a Nízké Tatry mám rád, tak jsem to hodlal spojit i s fotografování krajiny. A protože měly být i ideální podmínky pro focení mléčné dráhy, tak své místo v batohu našel i pevný stativ. V plánu byl výšlap a přenocování na legendami opředeném vrcholu Kráľova Hoľá s dokonalým kruhovým rozhledem.

Peripetie při fotografování závodu Nízkotatranská stíhačka 2015 byli již důkladně popsány na stránce věnované sportovní fotografii, takže nepovažuji za nutné to tu opakovat. Naopak bych vám rád nabídl alespoň krátký fotoreport z nejzajímavějších okamžiků pohledem krajináře.

Z pochopitelných důvodů (+1000 výškových metrů na 6 km za 1:50) nemám žádné své fotografie ze samotného výstupu na Kráľovu Hoľu. Tak alespoň jednu mojí od kamaráda běžce, kterého jsem přemluvil na tuto výpravu.

 

Nahoře na hoře se bohužel ukázalo, že spěch byl celkem zbytečný a západ slunce se vzhledem k horkům a nízké oblačnosti v údolí nekonal. Alespoň tedy byl čas na vydýchání se, přípravu na přenocování a noční fotografování. Nad Kráľovou Hoľou bylo sice jasno, ale v dáli mne upoutalo něco zcela jiného. Asi 20 km daleko od našeho stanoviště se držel velký bouřkový mrak, který při snášejícím se soumraku začal vydávat velmi pěkné světelné efekty. Zaměřil jsem se tedy na něj.

 

Sem tam se objevil i viditelný blesk a moc pěkně se na to zdálky dívalo. Bohužel až téměř po hodině jsem si uvědomil, že ze série fotek by šlo udělat nádherné timelapse video. Časovač byl samozřejmě v batohu, ale mé totální vyčerpání mi nejspíše vyčistilo dokonale hlavu. Zklamání z tohoto nezdaru bylo tak silné, že již nezbyla žádná chuť do nočního fotografování. Vzhledem k plánovanému vstávání na východ slunce (4:45) a náročnému programu na druhý den, byl jednoznačně lepší volbou teplý spacák.

Slunečné Nízké Tatry

Ráno bylo ovšem k tužbám fotografovým mnohem milosrdnější. Východ slunce nad mlhou zalitou malebnou slovenskou krajinou zahřál na duši a dodal potřebnou energii pro náročný den.

 

 

Následovalo fotografování ultratrail běžců na trati Nízkotatranské stíhačky (100 km dlouhý přeběh Nízkých Tater) nejdříve na hřebeni Kráľovej Hoľi. Kulisy Vysokých Tater bylo přesně to, co jsem očekával. Běžci měli slunce v zádech a tak přišel ke slovu i blesk pro vytažení obličejů ze stínu.

 

 

 

Bouřlivé Nízké Tatry

Následoval přesun pod Chopok a výběh na Štefánikovu chatu, kde se již měli objevit vedoucí závodníci. První se však dostavila bouřka. Po rychlé SWOT analýze vyhlídek na hřebeni následoval návrat do bezpečného okolí chaty. Nízké Tatry nejsou totiž tak nízké, aby na jejich hřebeni nebylo vysoké riziko zasažení bleskem. Čekání na první běžce bylo naštěstí možné krátit focením blesků křižujících oblohu. Díky tomu bylo také možné složit následující dramatickou fotografii prchajících závodníků po úbočí hory.

 

Na Štefánikovu chatu nakonec dorazily jen první tři dvojice a dál již z pochopitelných důvodů závodníci nepokračovali.

 

 

 

Další závodníci měli také přerušený závod na 3,5 hodiny. To již bylo bohužel mimo můj časový harmonogram. Nezbývalo než se rozloučit s Nízkými Tatrami a vyrazit zpátky domů na rozpálené Valašsko.