Fotografování ptáků v Singapuru

Když se náhodou dostanete do Singapuru, rozhodně nevynechejte Jurong Bird Park. Pokud jste fotograf, vyhraďte si rovnou celý den. A přibalte si teleobjektiv. Ten nejdelší co máte. A stejně to bude málo.

 

Pro mě to byla naprostá premiéra. Ještě nikdy jsem nefotil ptáky a tady najednou bylo takových možností. Bird park je opravdu neuvěřitelný. V různých částech parku probíhají po celý den show (lety dravých ptáků, představení papoušků), ale pro fotografování jsou nejzajímavější voliéry. Průchozí voliéry jsou totiž tak rozlehlé, že není žádný problém fotit ptáky bez rušivých mříží, sítí a podobných  rušivých prvků. Navíc jsou zasazené do tropické přírody, která tvoří dokonalou kulisu. Při focení jsem měl jasný plán – nejdříve jsem se nabažil barev a víceméně statických detailů.

 

 

 

 

Potom jsem přešel k dynamičtějším výjevům a zajímavějším kompozicím.

 

 

 

Až jsem se nakonec odhodlal i k pomyslnému vrcholu – letovkám, neboli fotkám letících ptáků. A musím se přiznat, že tady jsem “vyvrcholení” nedosáhl. Ale člověk se pořád něčemu učí že? Konkrétně na letících ptácích jsem stiskl spoušť skoro 1000x. A výsledek?

 

 

 

 

 

Říkáte si, že to není tak hrozné? Ale je. Po vymazání těch 900 vyloženě nepovedených (většinou vylétnutí ze záběru, špatné zaostření) a těch jinak nepoužitelných (kompozice, pozadí) mi zbylo těchto pár fotek. To by ještě nebylo tak hrozné, ale  ani jedna z nich by nešla vytisknout větší než na pohlednici. Na zmenšeninách to tolik nevynikne, ale nejsou skoro vůbec ostré, jsou zašuměné a musel jsem přistoupit k hrubým ořezům. Proč? Popravdě bych asi potřeboval nějaký workshop Ale hodně bylo způsobeno také technikou a prostředím.

Singapur je téměř na rovníku, často tu je zamračeno, deštivo a vegetace je opravdu hodně hustá = málo světla. Vybaven jsem byl 2 objektivy: Canon EF 70-200mm f/4 L a Canon EF 100mm F/2,8 L IS. a průběžně jsem je podle potřeby střídal. Když jsem nasadil 70-200, tak jsem si mohl ptáčky pěkně přitáhnout, ale potřebné časy kolem 1/800-1/1000 sekundy jsem dosáhl jen při ISO větším než 1600. A to už je na stařičkého Canona 500D moc. Když jsem nasadil 100mm, tak jsem díky světelnosti 2,8 jsem dosahoval potřebných časů 1/500 – 1/800 sekundy při ISO 800, což už je snesitelné.  Ale zase jsem měl ptáčky dál, takže jsem musel ořezávat. Také jsem narazil na svou neschopnost dobře a rychle ostřit pohybující se věci. Když už jsem se trochu vycvičil, tak se zatáhlo natolik, že letovky nepřipadaly v úvahu.

Každopádně to byl nádherný čas plný tréningu. Potřeboval bych ho mnohem častěji, ale žádný takový park v blízkém okolí není a na lovení volavek ve volné přírodě zatím není tolik času, kolik by bylo potřeba.